dis. Monika Špinková

ČÁST 6

Zvláštní pozornost zasluhuje fenomén „učivo, které jsme podle žákovské paměti nikdy neprobírali“. Tato metoda představuje velmi inovativní přístup k ověřování znalostí, protože místo otázky „Pamatuješ si, co jsme se učili?“ vytváří otázku „Dokážeš náhodou vědět něco, co jsme možná nikdy nedělali?“ Z pedagogického hlediska jde bezpochyby o mimořádně kreativní způsob testování.

ČÁST 5

Samostatnou kapitolou jsou testy. Ty se sice objevují pouze přibližně dvakrát ročně, jejich psychologický dopad však může být výrazně delší. Obtížnost některých otázek vytváří dojem, že žák nebyl hodnocen z toho, co se učil, nýbrž z toho, co by se teoreticky mohl někdy dozvědět, kdyby měl dostatek času, štěstí a pravděpodobně i přístup k tajným archivům Ministerstva školství.

ČÁST 4

Přestože je možné nalézt určité spojení mezi filmem, hudbou a kulturou, pedagogická komise zatím nebyla schopna přesvědčivě vysvětlit, proč by právě Trollové měli být nezbytnou součástí vzdělávacího procesu. Celá metoda by se dala shrnout jednoduchým, avšak velmi efektivním heslem: „Když nevíme, co dnes dělat, pustíme film.“

ČÁST 3

Film je v hodinách hudební výchovy evidentně velmi významným vzdělávacím nástrojem. Někdy má s hudbou přímou souvislost, jindy je jeho vztah k předmětu poněkud experimentální. Zvláštní uznání si zaslouží například film Trollové, který nepochybně představuje významný mezník v hudebně-výchovném vzdělávání.

ČÁST 2

Je třeba ocenit především konzistentnost. Ať už se jedná o filmy, testy, prezentace, svačiny či návštěvy toalety, žák nikdy přesně neví, co ho čeká. Tato míra nepředvídatelnosti nepochybně podporuje rozvoj adaptace na stresové prostředí.

Jedním z nejvýraznějších prvků pedagogického konceptu je práce s audiovizuálními materiály.

ČÁST 1

Komplexní odborná evaluace pedagogického působení

Tato evaluace vznikla za účelem komplexního zhodnocení pedagogického procesu v hodinách hudební výchovy. Po důkladném pozorování, několika hodinách intenzivního přežívání a následném kritickém zpracování získaných zkušeností bylo zjištěno, že výuka vykazuje řadu velmi specifických didaktických postupů.

Za 4 roky, co nás učila, jsme téměř nezpívali. Občas jsme si pustili na yt písničky, toť vše. V jiných hodinách půlka třídy tančila JD a druhá nedělala nic, za 1 dostali všichni. Jindy jsme si pouštěli filmy, jenž (kromě Whiplash) kvalitou neoplývají. Testy děsily, ale hodnocení bylo mírné, někdy jsme pracovali ve skupinách a dokonce měli nárok na nápovědy typu Chcete být milionářem. Nicméně, nejčastěji nám paní učitelka vyprávěla napínavé příběhy ze života a jedla naše jídlo.